Pět oříků pro Popelku - Psáno ve hvězdách

Studí tichý dé
hýčká horkou tvář
hlavám stromů
svatozář kreslí

V zátií tvých rtů
hledám přízeň dnů,
které mizí vzdunou čarou

Pokáním's mě hřál
vprostřed víry hladové
dímal dui a můj vesmír lí
sám v sobě nebyl's čestný
neviděl jsi, e já teskním v tmách svých.

Hlučný telefon buí na hruď mou
v prázdných hrncích se krčí smích
bdím na nebesích, sbírám hvězdný prach
zháím svíce, co svítí v nás.

Napříč v říční proud vhodí zprávu výmluvnou
uklání se sám před svým já
tvé podsvětí zas dýchá
v tobě klíčí, oheň dmýchá pýcha zlá

A jen já vím vepsanou má v tváři křídou bílou
hláku, e jsi skončil se zlou sílou
tvůj tichý hlas mi říká,
e dírou v plotě hledá přístav
tvůj a můj